Podolský Kostelec

Na jižním úpatí kopce Bukovice, zdaleka v kraji táborském viditelný, leží starobylý kostelík Narození Panny Marie. Chrám Podolský či Zelený Kostelec je považovaný za nejstarší na táborském okrese. Původní stavbou byla okrouhlá románská rotunda s kamenným oltářem (nynější sakristie). Vypráví se o ní, že byla založena českými lechy, vracejícími se z Řezna od křtu roku 845. Je tedy svědkem úsvitu křesťanství v Čechách. Toto tvrzení nelze potvrdit, ani vyvrátit, neboť v té době neznali v Čechách písmo a nedochovaly se žádné zprávy.

Původní svatyně ohražena byla kamennou hradbou, jež dosud obklopuje hřbitov. Na jejich pilířích dřevěné zábradlí bývalo. Tak býval Kostelec současně chrámem i pevností. Později byla k sakristii přistavena vysoká románská věž. Ve 14. století přistavěna byla gotickou chrámovou loď. A že se jednalo o bohatou fara vidíme z toho, že z okolních far jen jistebnická platila vyšší papežský desátek. Kostel stával na dominantním místě osady, ve třicetileté válce úplně zaniklé. Během této války pohřbena byla nejen zmiňovaná ves Kostelec, ale i blízké vesničky Vesec, Leštiny, Podolí, Lhota Baršova i Lhota Otčenáškova, z nichž některé patřily do farnosti kostelecké. Po zpustošených vesnicích zbyl jen popel a hromady kamení, z nichž se později stavěly dvory, které dostávaly jména po zaniklých vesnicích.

V nejstarším popisu diecéze Pražské z let 1344 až 1350 (ze slavné paměti arcibiskupa Arnošta z Pardubic) se uvádí fara Kostelec jako příslušící k děkanátu vltavskému. Patronátní právo vykonávali hradní páni z Borotína kostel tedy příslušel k panství borotínskému.

V roce 1356, dne 8. února, po smrti kosteleckého faráře Tomáše, uváděl pan Vítek z Borotína a jeho syn Mikuláš ke kostelu faráře Mikuláše z Veselí (to je také vůbec první písemná zmínka o Borotíně). Ke Kostelci příslušel filiální kostel v Borotíně, kde měl kostelecký farář zástupce. Roku 1386 byl borotínský kostel oddělen a povýšen na farní. Roku 1416 uvádějí konfirmační knihy Tomáše, jako posledního katolického faráře kosteleckého. Pak byla v celém kraji šířena víra podobojí. Z té doby jsou dvě věci, které svědčí o životě kostela. Totiž nápis psaný na štukové omítce u vchodu do sakristie a cimbál uložený ve staré radnici v Táboře. Kostelec byl pod patronátem Borotína až do roku 1557, kdy se Malovcové dělili o dědictví. Dvůr Podolský u Kostelce spolu se dovrem v Kamenné Lhotě, vesnicemi Řevnov, Vlásenice, Kostelec a díly v Borotíně, Makově, Petříkovicích a Pikově dostal Bohuslav Malovec. K farnosti kostelecké patřil Orlov, Radkov, Paseka, Vesec a Býšov. Syn Bohuslava Malovce z Malovic Oldřich (+1596) dal sem slíti roku 1584 zvon (nyní v Táboře) a často hodoval s přáteli na zdejší tvrzi.

Po bitvě na Bílé hoře byla pro nedostatek katolických kněží a kvůli liduprázdnému okolí fara zrušena. Kostelecký kostel byl jako filiální přidělen k faře borotínské. Oba kostely pak spravoval (administroval) kněz z Jistebnice. Roku 1724 byla obnovena fara v Borotíně a připojen k ní i Kostelec. Bohoslužby zde byly každou třetí neděli v měsíci, o svátcích Mariánských a na každý druhý svátek Páně.

Obyvatelé Pikova patřili k farnosti borotínské a byli povinováni desátky z Chalášova, Krejčova a Zvárova gruntu. Podle starého zvyku sekali sedláci z pikovských a orlovských palouků trávu a sušenou ji na faru do Borotína odváželi. Tuto povinnost pak převzali občané Podola. Palouky byly vyměněny za les a louku „V hlinkách“ pod Novým Kostelcem. Byly zalesněny a připojeny k lesu Dehetníku. Dodnes se ta místa nazývají V zádušnici.

Roku 1841 bylo nalezeno u dvora při kopání jámy na vápno 2205 penízků, jež měly na jedné straně čes. korunu, na druhé písmena WK. Odvedly se do mincovního úřadu.

Roku 1904 byly do kostela na Kostelci dány na kúr nové varhany.

Po I. světové válce se nacházel kostel ve velmi sešlém stavu. Roku 1928 byl Kostelec opraven zásluhou borotínského faráře Gotharda Felixe. Kostel je vysoko položen, vystaven nepříznivým povětrnostním vlivům a tato oprava nestačila. Hrozilo proboření stropu, takže v letech 1943-1954 zde byly bohoslužby zakázány. V letech 1946-1947 byl kostel zásluhou pana faráře Procházky, působícího na borotínské faře znovu opraven. Šindelová střecha byla nahrazena taškovou krytinou. Tím byla zachráněna nejstarší památka, ale vzhled kostela byl částečně změněn. 14. září 1947 zde byla při znovuotevření chrámu sloužena poutní mše biskupem J. Hlouchem. Slavnostní promluva byla přenášena rozhlasem na okolní prostranství, kde se shromáždilo více než dva a půl tisíce věřících. Při mši svaté posvětil otec biskup nové zvony pro farní kostel v Borotíně a kaple v Novém Kostelci a Řevnově. Roku 1958 sem byly převezeny dva oltáře z Horní Vltavice, která byla zatopena Lipenskou přehradní nádrží.

Generální oprava chrámu proběhla koncem osmdesátých let minulého století péčí borotínského faráře Ivo Kvapila za velké finanční pomoci věrných věřících, kteří si nepřáli být zveřejněni. Byla obnovena fasáda, cibulovitá střecha na věži pokryta mědí, částečně opravena střecha a loď kostela vymalována. Částečně bylo zrestaurováno zařízení. Bohoslužby se zde konaly každou druhou neděli odpoledne. Bohužel, po roce 1989 byl kostel nesčetně krát vykraden.